Memories

26. dubna 2011 v 22:30 | whatshername |  Fanfic - DBSK
Na to, jak dlouho jsem se touhle povídku dupala, s ní skoro vůbec nejsem spokojená... v podstatě jediná věc, která se mi líbí je konverzace: ,,Co tu strašíš?" Zašeptal ospale.
,,Yunho... nech mě přespat u sebe," žadonil Jae.
,,A ty jsi spadl z jakého stromu?"
To jsem se fakt nasmála, když jsem to psala. xD

Pár: No, tak přímo vlastně žádný, jen lekhký náznak Yunho/Jaejoong a ještě lehčí náznak Changmin/Junsu. xD
Yoochun nezůstal na ocet, toho jsem si jen nechala pro sebe. xDD
Povídka je insirována tímto videem, ale pokud se Vám nechce dívat, vysvětlím to. V hotelovém pokoji bylo málo postelí. Jenom tři. xD
Tak někdo vymyslel, že budou rozesmívat Junsua a kdo prohraje, bude spát na balkoně. A Jaejoong prohrál. xD



Fakt musím spát venku? Ptal se Jaejoong v duchu. Přece po něm nemůžou chtít, aby noc strávil na balkóně obtěžován rozličným hmyzem. A to plastové lehátko ho nepříjemně tlačilo do žeber. Teď, něco ho zašimralo na bosé noze. Ani na to neviděl. A dost!
,,Tady odmítám spát!" Rozčílil se tentokrát už nahlas. Tichounce pootevřel dveře balkónu a po špičkách vešel do hotelového pokoje. Tak, komu vklouznout do postele? Yoochun nepřipadal v úvahu, přestože je to jeho nejlepší kamarád. Nebo možná právě proto. Nejen, že by si z něj dělal srandu, ještě by se tolik smál svým vtipům, že by vzbudil ostatní. Docela počítal s Changminovou vstřícností, ale při pohledu na jeho postel, mu došlo že ani on nepřipadá v úvahu. Junsu schoulený v Changminově náručí úplně zhatil Jaejoongovy plány. Poslední možnost tedy nabízel jejich leader. Jaejoong dostal málem infarkt, když se podíval na gauč vpravo. Yunho, o kterém předpokládal že spí, se na něj tázavě díval.
,,Co tu strašíš?" Zašeptal ospale.
,,Yunho... nech mě přespat u sebe," žadonil Jae.
,,A ty jsi spadl z jakého stromu?" ,,Yunho... prosím?"
,,Je tu málo místa. Oba se tu nevlezeme."
,,Ani jsme to nezkusili," našpulil roztomile rty.
,,Tak pojď," vzdal to Yunho s hlubokým povzdechem. Uvědomoval si Jae jak dvojmyslně to znělo? Jaejoong se nanejvýš spokojeně usmál a natáhl se na gauč. I když přesnější by bylo říct - natáhl se na Yunha, protože ten gauč byl opravdu úzký.

,,Jaejoongu."
,,JaeJae!"
,,Neříkej mi tak."
,,Tak vstávej. Za patnáct minut nás přijdou vzbudit," přesvědčoval ho Yunho ať konečně vstane.
,,Ještě chvilku," žadonil Jae.
,,Dělej nebo tě zkopnu."
,,To bylo fakt milé," zvedl se a trochu uraženě se bral na balkon. U dveří se ale zastavil.
,,Co zas?"
,,Nevzbudíme i Changmina a Junsua?" Řekl Jae a ukázal na Changminovu postel. Yunho se pobaveně ušklíbl.
,,Jen je nech spinkat."
,,Ty ďáble," zasmál se Jae potichu a pak se dobrovolně zavřel na balkóně. Tam ještě - horko nehorko - na chvíli usnul. Vzbudil ho hlasitý smích a tak zvědavě nakoukl do pokoje. Tím se mu naskytl zajímavý pohled na smějícího se Yoochuna a Yunha, Junsua který seděl na kraji postele a byl červený jak rak a Changmina, jenž s naprostým klidem ležel vedle něj.
,,Hahá, tohle je skandální odhalení! Junsu a Changmin v jedné posteli!"
Vyřvával Yoochun rozjařeně. Yunho se uchechtl a Jaejoong se s veselým smíchem protáhl za nima.
,,Sklapni, tys taky nespal sám," utrhl se na něj Junsu.
,,Až přijde štáb... nic se nestalo, dobře?" Ujišťoval se už trochu nervózně Changmin.
,,To samé pro vás. Nechci, aby někdo věděl že jsem..."
,,Podváděl," pokýval Yoochun znale hlavou.
,,Ty," sykl Jae a nasupeně po něm hodil polštář. To mu Yoochun samozřejmě nemohl zůstat dlužen, takže když do jejich pokoje vešel natáčecí tým, našel je v přátelské polštářové bitvě.
To byl jen jeden z mnoha veselých zážitků z jejich společné minulosti, na kterou v hořké přítomnosti vzpomínali.
,,Changmine?"
,,Hm?"
,,Nechybí ti Junsu, Yoochun a Jae?" Changmin si povzdechl. Od té doby, co se členové DBSK vydali dvěma jinýma cestama, se ho na stejnou otázku Yunho ptal už po šesté.
,,Zavolej mu," poradil Changmin a konejšivě vzal Yunha kolem ramen. Yunho si sarkasticky odfrkl.
,,Přece víš, jak to dopadlo minule."
,,Jenže tos to tak chytře udělal před manažerem. Když zavoláš tajně, nic se nemůže stát. Pochybuju, že nás odposlouchávají, nebo co."
,,Napíšu mu."
,,Ať mi pozdraví Junsua," zašeptal Changmin smutně a rychle se otočil, aby si Yunho nevšiml slzy, která mu pomalu stékala po tváři.

,,Trochu života do toho umírání, vy dva!" Pokoušel se Yoochun dodat svým kamarádům trochu lepší nálady. Už dlouho, příliš dlouho chodili jako tělo bez duše. A nejednou je v noci slyšel plakat a Jaejoonga šeptat Yunhovo jméno. A Junsu se nikam nehnul bez Changminovy fotky. Ničilo ho to, protože věděl, že jim nemůže pomoct.
,,Večer někam vyrazíme. Třeba ve víru nočního života přijdete na jiné myšlenky," rozhodl Yoochun načež si znovu povzdechl, když jedinou reakcí na jeho nápad bylo dvojité nepřítomné kývnutí hlavou. Chtěl ještě něco dodat, ale v tom zazvonil Jaejoongův mobil.
,,Yunho píše," vydechl nadšeně.
,,Co?!"
,,Ať nezapomenu, že mě miluje," zašeptal Jae zadržujíc pláč.
,,A že Changminovi moc chybíš," usmál se hořce na Junsua, kterému po těch slovech zvlhly oči.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 [ki:ta] [ki:ta] | E-mail | 27. dubna 2011 v 10:20 | Reagovat

Né (cry) ! takové smutné povídky by měli zakázat... ze začátku to bylo veselé, ale potom? :/ Moc se v nich ještě neorientuju, ale není to semnou zase tak marné ://

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama