Bloody kisses

17. dubna 2011 v 14:50 | whatshername |  Fanfic - anime
Chcete zářivý příklad toho, jak to dopadá, když psychopat píše o psychopatovi??? xDD
Etoo... netuším kde se to ve mě vzalo... Přečtěte si to jenom pokud na to máte odvahu. xD
Poslouchala jsem u toho takové hroooozně romantické písničky (to byla zákeřná ironie xDD), takže to podle toho taky tak vypadá. :-))
Jo, ještě se omlouvám, za ty skoky v čase. Já to chtěla psát v přítomném, protože se to hodilo na navázání napínavé atmosféry. Jenže, ono je to docela těžké, psát v přítomném, tak jsem potom přešla do minulého.

A jsem si plnně vědoma, jak je ten název hrozně ohranej a obyč, ale krásně ukazuje, jak už byla autorka tvůrčně vyždímaná. xDD

Fandom: Death Note
Pár: Pár: Beyond x Lawliet


I am the one hiding under yours stairs
Fingers like snakes and spiders in my hair

Velké, nástěnné hodiny visící v prostorné a chladné hale, ukazují pár minut po třetí hodině ranní. Celý dům se potápí v posvátném tichu a černořerné tmě. Není slyšet nic, kromě tichého tikání oněch hodin. Vlastně, ozývá se ještě jeden zvuk… mnohem tišší než hodiny, zato mnohem děsivější. Někdo kráčí po starých, rozvrzaných schodech, našlapuje pomalu, jakoby na to měl celou noc. Pod každým krokem schody bolestně zaskučí, až to působí dojmem, že se snaží upozornit na cizí osobu v domě. Po nějaké chvíli si postěžuje i poslední schod a tajemný návštěvník se sebejistě vydá chodbou druhého patra ke dveřím na jeho konci. Když se k nim dostane, na okamžik se zastaví s rukou na klice a jeho rty se zkřiví do krutého úsměvu. Je to přesně ten úsměv, kterým tak rád straší své oběti. Ten, který v těch chudácích likvidoval poslední kousky zdravého rozumu, ten, který je vrhal až k čirému děsu, zoufalství a za hranice lidskosti. Ten, ze kterého by měli ještě roky noční můry v případě, že by to přežili. Ale žádné noční můry už je nečekají… jedině, že by po překročení řeky Styx člověk mohl mít zlé sny. Úsměv zmizí stejně rychle a záhadně jako se objevil a neznámý si ledabyle prohrábne své černé vlasy. Upraví si vytahané bílé triko a poté, stiskne kliku.

I am the "who" when you call, "Who's there?"
I am the wind blowing through your hair

Mladý, geniální detektiv prudce otevřel oči, zadíval se do tmy pokoje a sedl si na posteli. Nebyl si jistý, co přesně ho probudilo, ale ticho v domě mu našeptávalo, že se zřejmě nic neobvyklého neděje. Našeptávalo ovšem špatně. Detektiva totiž od nebezpečného vraha dělí jenom bílé dveře, které se pomalu ale jistě otevírají. Lawliet zamžoural a s nevyslovenou motlitbou, o trochu víc světla, upřeně sledoval dveře.
,,Dnes je krásná noc, viď Lawli?"
Prořízl ticho v pokoji hlas. Hlas, který by měl být mrtvý…
Lawlietovy oči se zděšením rozšířily.
,,Ja-jak?" vyrazil ze sebe tichounkou otázku.
,,Jak co? Jak znám tvé pravé jméno, nebo jak jsem se sem dostal?" ušklíbl se Beyond. Lawliet se nejistě zvedl z postele a postavil se naproti své perfektní kopie. Bylo to, jako by se díval do zrcadla. I když, ne tak úplně. On totiž nemá na modrých džínech zaschlé fleky od krve a jasně rudé oči.
,,To… to je vlastně jedno. Netuším, jak se ti povedlo dostat se z vězení, ale teď jdu zavolat policii."
,,Jak je libo."
,,T-ty mě necháš?" vydechne Lawliet.
,,Ano," zasmál se Beyond a vzápětí byl jeho smích hysteričtější, když L zvedl sluchátko telefonu a po pár sekundách ho položil zpátky. Na bledé tváři se zračil strach.
,,Je hluchý, viď? Bože, Lawli, ty jsi tak neuvěřitelně naivní. To sis vážně myslel, že bych ti dovolil přiblížit se k telefonu, kdybych si s ním před tím trochu nepohrál? Není to fascinující? Stačí vyhodit pojistky a člověk je rázem úplně bezmocný," zasmál se znovu Beyond a pár rychlými krůčky zmenšil vzdálenost mezi sebou a L.
,,Watari?" zavolal s nepříjemným pocitem v žaludku Lawliet.
,,To nemá cenu."
,,Co-cos mu udělal? Ty… ty... zabils ho?"
,,Nezabil. Neměj strach. Nezkřivil jsem mu ani vlásek. Ten děda teď bude akorát chvíli nepoužitelnej," oznámil rádoby uklidňujícím hlasem Beyond.
,,Co na ně tak koukáš? Já ti neublížím."
,,To říkáš mě? Člověku který tě dostal za mříže?"
,,Ano, to je pravda. Díky tobě jsem skončil ve vězení. Ale jenom chvíli. Víš, kam mě poslali pak? Do sanatoria. A řeknu ti Lawlíku, vězení mi oproti tomu připadalo jako pěti hvězdičkový hotel a s nejlepší obsluhou široko daleko. Všichni ti zmetci si mysleli, že jsem blázen. A taky se mnou jako s bláznem jednali. Ale nezlobím se na tebe, přestože všechno co jsem si tam musel vytrpět bylo tvou vinou. Lawli, nemáš jahodový džem?" změnil najednou Beyond drasticky téma.
,,D-dole. V lednici," zašeptal znovu Lawliet a zároveň s těmi slovy, udělal několik ustrašených krůčků od své kopie. Zády tvrdě narazil do stěny.
,,To je úžasné! Skoro, jako bys věděl, že tě navštívím," vykřikl s potěšeným úsměvem Beyond. Ještě chvíli se na mladíka zkoumavě díval, a pak se lehounce dotknul hřbetem ruky o bledou, strachem svraštělou tvář. Lawliet rychle zamrkal, když Beyond pevně stiskl jeho zápěstí a jedním pohybem ho shodil na postel. Přestože se při pádu pořádně bouchnul do hlavy o rám postele, dokázal se přetočit a kopnout do míst kde stál Beyond. Lawliet ale nebyl dost rychlý a Beyond lehce chytil jeho nohu těsně před svým obličejem.
,,To od tebe nebylo moc hezké. Uvědomuješ si vůbec, jak by mě to bolelo? Jestli budeš dělat dál takové věci, budeš to ty, koho to bude pořádně bolet," zamumlal temným hlasem Beyond, pevně chytil obě Lawlietova zápěsí a pak vytáhl z kapsy provaz kterým zmítajícího se detektiva přivázal k rámům postele.
,,A teď buď hodný kluk a počkej. Já se hned vrátím. A začneme se konečně bavit," zašeptal mu B do ucha a před tím, než se zvedl, zkousl nešetrně ušní lalůček. Z Lawlietova hrdla se vydral bolestný výkřik. Beyond se usmál a vydal se do kuchyně.

I am the one hiding under your bed
Teeth ground sharp and eyes glowing red

,,Jsem zpátky, Lawli."
,,Beyonde…," začal Lawliet, ale rychle ztichl, když si všiml co držel Beyond v pravé ruce. Byla to plná sklenice jahodového džemu. Beyond ji položil na podlahu a posadil na postel, na které ležel spoutaný Lawliet. Ten se začal znovu kroutit, kopat a jinak bránit. Ve chvíli kdy Beyonda docela bolestivě kopl do břicha, došlo mladému vrahovi, že měl svázat i detektivovy nohy. Jenomže už neměl čím. Zato měl i jiné způsoby, jak Lawlieta zklidnit. Usmál se a vytáhl z jedné kapsy dlouhý nůž. Opatrně se jím dotkl Lawlietova krku. Tak, a teď mě podřízne, blesklo slavnému detektivovi hlavou. Nejvíce ho děsilo to, že už neměl strach. Zavřel oči a čekal…
Když zaslechl praskání látky a ucítil jak ho cosi šimrá po hrudi, zase je otevřel. Nechápavě hleděl na Beyonda, který zrovna odhazoval nůž na podlahu, spolu s cáry Lawlietova bílého trička. Lawliet málem zapomněl dýchat, když se k němu Beyond sklonil a s neuvěřitelnou něžností ho políbil. Moc dlouho mu ale ta něžnost nevydržela a začal se dost neomaleně dobývat jazykem do detektivovy pusy. A že ho stálo úsilí, jelikož Lawliet moc svolný nebyl. Ale aspoň už se mě nesnaží kopat, pomyslel si se zadostiučiněním Beyond. Jenomže když jeho jazyk konečně vklouzl do Lawlietovy horké pusy, moc dlouho se z toho vítězství neradoval. Stihl se akorát lehce dotknout Lawlietova jazyka a v tu chvíli ucítil na tom svém ostrou bolest. Pak se udály tři věci najednou. Beyond se šokující rychlostí odtrhl od mladíka na posteli, jeho červené oči zasvítily a pak tvrdě, surově uhodil Lawlieta do tváře.
,,Nech toho!! Nejsi moc v pozici, kdy by se ti vyplatilo dělat takové věci!" vybuchl Beyond. Lawliet nasucho polkl a rychle zahnal větu, kterou chtěl vyslovit. Říct totiž tomu maniakovi že ho ta facka bolela, by bylo hodně hloupé. Určitě by ho to potěšilo a mohl by koupit další, jenom tak. Raději už ho nebude nijak provokovat. Koneckonců měl Beyond pravdu, byl v situaci, kdy by se mu to draze vymstít.
,,Proč jsi to udělal? Já tě nechtěl uhodit… vážně ne, ale tys mi nedal jinou možnost. Omlouvám se," zašeptal Beyond tichounkou omluvu. Lawliet snad nikdy nebyl zmatenější, než právě v tuhle chvíli. Beyond se znovu sklonil a olízl zčervenalé místo, kam před pár minutkami dopadla jeho dlaň.
,,B-Beyonde?" zamumlal stydlivě Lawliet. Beyondův obratný jazyk stále hladil jeho levou tvář a detektivovi, ač se tomu bránil sebevíc, to bylo moc příjemné.
,,Miluji tě. I když ty mě ne, i když ti jde jenom o to, dostat mě za mříže. I když mě nenávidíš a přeješ si abych byl mrtvý. Protože to si přeješ, viď Lawlíku?"
,,Já… ne… takhle to není. Nikdy jsem…,"
,,Ššš," položil Beyond prst na jeho rty, aby ho utišil. Zvedl z podlahy sklenici džemu a otevřel ji. ,,Co s tím chceš dělat?" optal se nervózně Lawliet. Místo odpovědi Beyond převrátil sklenici a hladově sledoval, jak červená potravina pomalu vytéká ze sklenice na detektivovu hruď a rovnou plochu břicha.
,,Hmm… jahodový Lawliet…," mumlal, spíš sám pro sebe Beyond. Položil sklenici zpátky na podlahu a poté se, o nic míň hladově, pustil do slízávání marmelády z Lawlietova těla. Občas zabloudil k detektivově puse a dal mu malou ochutnávku jahodové dobroty na svém jazyku. Pak se vrátil na hruď a dost na to, aby to zabolelo, zkousl pravou bradavku. Lawliet sebou škubl a hlasitě zasténal. Panebože… chci to slyšet ještě, pomyslel si Beyond.
Bože, nesmím dávat najevo, že se mi to líbí, blesklo mladému detektivovi hlavou. Beyond se usmál a kousl do druhé bradavky.
,,AH!" vykřikl Lawliet, a jeho snaha o předstírání že je mu to nepříjemné, šla jednou provždy do háje. Ano, nebylo to správné… věděl, že ho to bude později pronásledovat, stejně jako to, že se takovou dobu dřel zbytečně, když ti tupci v sanatoriu nechali Beyonda utéct. Mohl nalhávat světu, že mu na Beyondovi ani trochu nezáleží. Ale sám sebe tím oblbovat nemohl. Nešlo to. Protože někde uvnitř sebe věděl, že ho miluje. Byl to hřích, protože byl detektiv a Beyond vrah a Lawliet moc dobře věděl, jak nebezpečný, ale se svými city nemohl vůbec nic udělat. A teď… zašlo to až příliš daleko, abys se Lawliet dokázal ovládat.
,,Rozvaž mě. Beyonde, prosím, rozvaž mě."
,,Nemyslím že to je dobrý nápad," zavrtěl hlavou Beyond. Lawliet nesouhlasně zakňučel a začal se kroutit.
,,Beyonde, prosím, prosím," doprošoval se Lawliet. Umíral touhou se Beyonda dotknout, obejmout ho, hladit ho, cítit ho…
,,No dobře," vzdal to Beyond. Měl víc síly než Lawliet. Kdyby se zase začal bránit, lehce by ho zkrotil. Natáhl ruku a povolil lano, které drželo Lawlietova zápěstí u sebe. Sotva měl volné ruce, zabořil se zoufalou rychlostí prsty do Beyondových tmavých vlasů a přitáhl si ho blíž k sobě, aby se mohl přisát na jeho rty. Beyond se zasmál do polibku a jeho ruka sklouzla k okraji detektivových kalhot a pohladila už docela velkou bouli mezi jeho nohama. Lawliet znovu zasténal.
,,Jsi sladkej, víš to?" usmál se Beyond a zvedl z podlahy nůž. Lawliet otevřel pusu a chtěl zaprotestovat, ale když spatřil, jak se ostří toho nože zalesklo, zase ji svižně zavřel. Beyond chytil okraj jeho kalhot a pokoušel se je rozříznout. Šlo to ale mnohem hůř, než měkká látka trička a Lawliet se začínal bát, že se netrefí.
,,Sakra, tak pevné džíny jsem ještě neviděl. Kdes je kupoval?" mrmlal Beyond.
,,Nevěřím, že tě to doopravdy zajímá."
,,Máš pravdu. Nezajímá. To byla jenom řečnická otázka," zakřenil se Beyond a znovu nešikovně trhl nožem.
,,H-hej! Opatrně!"
,,Už zase začínáš?" řekl výhružným hlasem Beyond a pak nečekaně řízl do Lawlietova krku. Ten bolestně zakňoural a chtěl si na to poraněné místo položit ruku, jenže to mu Beyond nedovolil. Vzal ji pevně do své a se zvláštním uspokojením v očích sledoval, jak z porcelánově bílého krku stékají kapky rudé krve. Rána nebyla nijak moc hluboká, rozhodně ne tak, aby detektivovi ublížila. Ale stačila, pokud chtěl Beyond vidět krev. Vyplázl jazyk, přiblížil se k Lawlietově krku a ochutnal rudou tekutinu.

I am the clown with the tear-away face
Here in a flash and gone without a trace

,,To ještě lepší než ten džem," zasmál se a znovu si lízl.
,,Beyonde… nejsi upír, že ne?"
,,Lawli, copak ty věříš na upíry? To jsem nevěděl. Takový chytrý člověk a věří na upíry. Jsi docela legrační."
,,Nevěřím… na… upíry. Jenomže u tebe si člověk nemůže být ničím jistý," zamumlal Lawliet.
,,Ach, pravda, pravda. Bod pro tebe," zasmál se Beyond, naposledy olízl jeho krk a za pár okamžiků se mu konečně podařilo zbavit se těch kalhot. Což bylo doslovné, protože Lawliet je už nadále nosit nebude moct. Pak se vysoukal i ze svých a věnoval svému milenci pár vlhkých polibků.
,,Na, lízej," poručil a vrazil do Lawlietovy pusy dva prsty obalené v jahodové marmeládě. Lawliet zavrtěl hlavou a odmítl udělat co mu bylo přikázáno.
,,Dělej, nebo tě to bude vážně bolet," zamračil se Beyond.
,,C-co mě bude bolet?"
,,Neptej se tak blbě. A poslouchej mě."
,,A-ale…" dál se mladý detektiv nedostal. Beyond se posadil, stáhl sebou Lawlieta a smýkl s ním tak, že ležel na břichu natažený přes jeho kolena.
,,Zbláznil ses?!" vykřikl Lawliet v prvním okamžiku překvapení.
,,Budu dělat, jako bych tě teď neslyšel. Ale stejně sis o tohle koledoval už dlouho," zašeptal mu Beyond do ouška. Lawliet se chtěl zeptat co tím myslí, ale v tom mu to bylo názorně předvedeno. Beyondova pravá dlaň udělala při kontaktu Lawlietovým pozadím hlasité PLESK.
,,Auu!" vykřikl, mnohem víc šokem než bolestí Lawliet. Ovšem, ty ostatní rány už nebyly tak jemné.
,,T-to bolí, Beyonde! Přestaň! Au!"
,,A slíbíš mi, že už budeš hodnej?"
Lawliet zavrtěl hlavou a kousl se do rtu. Tak lehce mě nedostane, umanul si. Beyond se ďábelsky zašklebil a znovu ho pořádně plácl. Detektivovy oči se zalily slzami. A jeho mučiteli se to zřejmě velice líbilo. Přestal s týráním jeho zadečku a vzrušeně sledoval, jak se na něm začaly pomalu ale jistě objevovat tenké, červené pruhy.
,,Tak co?? Budeš mě poslouchat?"
,,Já… a-ano," zamumlal Lawliet a rudou tvář odvrátil pryč.
,,Podívej se na mě."
Lawliet se pomalu otočil a podíval se do Beyndových očí. Beyond ho něžně pohladil po tváři a položil na záda. Pak ho okamžik sledoval a přemýšlel, jestli ho má ještě trápit. Měl dojem, že si ještě se svým milovaným detektivem neužil dost zábavy. Na druhé straně, dost se připozdilo a Beyonda hryzala myšlenka, že se Watari může každou chvíli vzbudit. Byl to dobrý plán, omámit ho a poté ho zamknout do skříně. Beyond moc rád zavíral lidi do skříní. Musela to být ohromná zábava, když je potom ostatní členové rodiny hledali. Jenomže, droga kterou použil na omámení toho dědy, byla dost slabá. A pravděpodobnost, že brzy vyprchá, byla velká. Takže by sebou měl hodit, jestli chce dostat to, na co nejvíce těšil. Nejvíce a nejdéle…
,,Uvolni se. Nechci ti ublížit," zašeptal docela mile Beyond. Sotva to dořekl, plácl se přes pusu. Co to kecám? To přece vůbec nejsem já. Je to proto… že ho miluju??
,,Co je to s tebou?" optal se nechápavě Lawliet. Jo, to by mě taky zajímalo, pomyslel si Beyond. Aby aspoň trochu dal najevo svou agresi, kousl Lawlieta do krku. Jenomže, nebo možná právě proto, do toho místa které předtím pořezal. Rána se znovu otevřela a začala krvácet. Lawliet tiše zasténal, ale jinak se ani nehnul. Proč se nebrání? Proč se o to ani nepokouší? Není zas tak bezmocný, prát se umí dost dobře. Tak proč? Protože… protože mě taky miluje? Beyond zatřásl hlavou, aby se zbavil všech myšlenek, chytil Lawlietovy nohy a přehodil si je přes ramena. Lawliet se trochu nazvedl, chytil ho kolem ramen přitáhl si ho blíž k sobě. Beyond věděl okamžitě o co mladému detektivovi jde a vášnivě ho políbil. Zatímco zaměstnával Lawlietovu pusu, pomalu do něj vnikl. Lawliet přerušil polibek, naklonil hlavu na stranu a zachvěl se. Celým jeho tělem projela ohnivá bolest, smíšená s tepajícím vzrušením. A plnilo to každý jeho nerv. Snad nikdy nebyl citlivější. Každý Beyondův dotek, každý jeho polibek, jeho vůně, jeho vlhký dech, který cítil na svém krku. To všechno Lawlieta přivádělo k šílenství. Někdy s pátým, možná šestým přírazem, bolest zmizela, nebo ji Lawliet přestal vnímat a cítil už jenom ten úžasný pocit. Měl chuť zakřičet - rychleji, nebo - dělej mi to tvrději, ale ovládl se. Přece jenom, Beyond už jeho hrdost rozcupoval dost. A Lawliet mu nehodlal věnovat i ty poslední zbytky. Celým pokojem se o stěny odrážely hlasité steny a oběma chlapcům, bylo úplně jedno, jak moc hlasité jsou. Beyond sklonil hlavu a už po několikáté za tu noc, olízl Lawlietův krk. Lawliet mu zatínal nehty do ramen a zanechával na nich dosti viditelné stopy.
,,Beynode! M-miluju tě," vykřikl Lawliet těsně před tím, než jeho tělo dosáhlo slastného vrcholu. Beyond zakřičel na oplátku Lawlietovo jméno a vyvrcholil uvnitř něj. Pomalu se zvedl, něžně políbil unaveného detektiva a poté ho přikryl peřinou. Oblékl se a vytáhl z kapsy vlhký kapesník.
,,C-co to je?" zamumlal Lawliet.
,,Neboj se. Všechno bude v pořádku," zašeptal Beyond a svižně mu ten kapesník dal na obličej. Lawliet vytřeštil oči, posadil se a vzápětí ucítil, jak jeho tělo jakoby usíná. Došlo mu, že je ten kapesník zřejmě napuštěný nějakou omamnou látkou, ale došlo mu to příliš pozdě. Teď už s ním nemohl vůbec nic dělat. Teď mohl jenom zavřít oči, což taky udělal. Beyond počkal ještě chvíli, dokud si nebyl úplně jistý, že droga na Lawlieta zabrala, láskyplně ho položil na postel a pak mu dal letmý polibek do tmavých vlasů.
,,Jenom spi, můj sladký andílku," zašeptal a pak tichounce opustil Lawlietův pokoj, prošel chodbou, seběhl schody až se ocitl na zahradě odkud vyběhl na ulici, kde se vzápětí ztratil ve stínech noci.

I am the shadow on the moon at night
Filling your dreams to the brim with fright
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Naddi Naddi | Web | 19. dubna 2011 v 14:59 | Reagovat

,,Beyonde… nejsi upír, že ne?" xDDDD To je dokonalé. Ufff, už sa opakujem... Pri tvojich poviedkach používam slovo "dokonalé" možno až pričasto xD Ale fakt sa mi to ooohromne páči. A taaak sa mi páči to oslovenie "Lawlíku" xDDDD Kawaii xDD ♥

2 Rien et Vide Rien et Vide | Web | 27. dubna 2011 v 12:27 | Reagovat

Oh, bože, tuhle si ještě pamatuju z blogu předtím... Teda z toho ještě předtím, prostě z toho Junjáckého. Strašně ráda se k ní vracím. *~*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama