We Used To Be Friends

20. března 2011 v 20:22 | SickMuse |  Crossover
Leeteuk/Minho


We used to be friends

Ani jsem se nedivil, když jsem Minha potkal ve městě. Dřív nebo později k tomu dojít muselo, vzhledem k tomu, že se většinou pohybujeme na stejných místech. Ale je rozdíl, když ho jen uvidíte přes ulici a rychle se vydáte opačným směrem, a když do něj vrazíte na prázdné chodbě v knihovně s plnou náručí knih. Samozřejmě, že mám jen dvě ruce a všechny knihy prostě při srážce udržet nedokážu. S hlasitým bum dopadnou na zem a vypadnou z nich všechny záložky, které jsem dvě hodiny pečlivě umisťoval. Nevěděl jsem, jestli je horší, že moje práce vyšla nazmar, anebo že zase jednou vidím Minha zblízka.
Rozpoznal mě téměř okamžitě, protože když se naše oči střetly, vydal ze sebe: ,,Teukie...."
A to bolelo. Přezdívka, kterou používal, když jsme ještě byli přátelé. Před rokem. Co se zvrtlo? Pravda. Ale kdybych věděl, co způsobím dvěma slovy, které jsem mu zašeptal do ucha jednu horkou červencovou noc , zachoval bych se jinak?
Už jsem se nemusel trápit, že před Minhem něco tajím. Věděl, o co jde, a odmítl mě. Od té doby nebylo nic jako dřív. Minho se mi začínal vyhýbat, až jsme nakonec přerušili veškerý kontakt. V té době jsem odjel na univerzitu, daleko od mého rodného města.
Vlastně bych tam zůstal i teď, zašil se někde u svých přátel a vyhýbal se myšlenkám na Minha. Ovšem dřív nebo později to muselo přijít. Jeden matčin telefonát, půlhodinové domlouvání a jel jsem zase domů.
,,Minho," odvětil jsem a sehl se, abych posbíral knihy. Vduchu jsem zasténal, budu muset znovu začít od začátku a hledat všechny stránky...
,,Co tu děláš?" zeptal se. Zastavil jsem, abych si prohlédl jeho obličej. Nejevil žádné známky zloby nebo nechuti, i když jeho tón vyzněl jinak. Výraz jeho očí vystihovalo jedno slovo - šok. Nasucho jsem polknul a odvrátil zrak. Knihy už byly zpět v mé náruči a jen jedny dveře mě dělily od rušné ulice. Tam se mu jistě budu moci ztratit. Než jsem stačil uskutečnit svůj jediný, zoufalý plán, zastavilo mě pevné sevření mého ramene. Minho....se mě dotkl? Měl jsem co dělat, abych zadržel zoufalý sten. Jak jsem o téhle situaci snil! Minho mě zastaví, aby mě mohl hrubě přitisknout ke zdi a políbit tak tvrdě-
,,Jednu jsi zapomněl," vysvětlil a podal mi jednu učebnici literatury. Tu jsem opravdu potřeboval a pravděpodobně bych se pro ni vracel. To bylo....milé. Ale to už se Minho otočil a bez dalšího slova zmizel za roh. A vzpomínky se na mě vyřítily jako hurikán, všechny společné večery, co jsme strávili sledováním filmů nebo hraním videoher. A ty letmé doteky, pouze přátelské, které jsem si vybavoval, když jsem ležel v posteli, a snil o Minhových rtech....
,,Minho!" zakřičel jsem z plných plic, abych se ujistil, že mě opravdu uslyší. Neměl jsem co ztratit. Buď se vrátí a budeme mít možnost si o všem promluvit nebo za týden odjedu zpátky na kolej a nikdy se sem nevrátím.
Minho to rozhodl sám, když se jeho drobná postava objevila znovu přede mnou. Tři kroky mě od něj dělily, které jsem rychle překonal, abych mohl stanout přímo před ním a spojit naše rty ve vášnivém polibku. Zapomněl jsem na všechnu hořkost a bolest, kterou jsem cítil při jeho odmítnutí, a těšil se z jeho přítomnosti. Teď už bude všechno dobré, o to se postarám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 angel in disguise angel in disguise | 21. března 2011 v 22:51 | Reagovat

Sice jsem si slíbila, že už to nikdy více číst nebudu, neboť je to šíleně depresivní, ale co už.. Úchvatné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama